Mezi bohatými a chudými prý v naší zemi není zase až tak velký rozdíl. Bylo mi to prezentováno, a to jako jednoznačně dobrá zpráva. Bylo shledáno jako potěšující, že potkáme-li u nás současně průměrného boháče a chudáka, neshledáme mezi nimi takový rozdíl, jaký je možno uvidět jinde.

Česká republika je zkrátka v Evropské unii právě tou zemí, v níž se příjmy jednotlivých kategorií lidí liší nejméně. Pětina nejbohatších našinců tak vydělává pouze 3,4násobek toho, co vydělává pětina nejchudších Čechů, zatímco v evropské osmadvacítce jde v průměru o pětinásobek.
nastavené dlaně

Zároveň se prý můžeme pyšnit i nejnižší mírou chudoby a sociálního vyloučení, které prý u nás hrozí asi dvanácti procentům obyvatelstva. Což je opět daleko pozitivnější výsledek než v celé Evropské unii, kde je tímtéž ohroženo dvaadvacet procent obyvatelstva.

Tato nízká příjmová nerovnost, již zaznamenaly Evropská komise a Eurostat v roce 2017, u nás podle zprávy Evropské komise přetrvává dlouhodobě a od roku 2005 nedošlo v tomto ohledu k výraznějším změnám. Reálný disponibilní příjem různých příjmových skupin se v této době zvyšoval vcelku vyrovnaně, protože tržní příjmy před zdaněním a sociální transfery jsou poměrně rovnoměrně rozdělené, tedy jsme v tomto ohledu značně rovnostářským státem.

Toto rovnostářství pak u nás panuje nejen mezi lidmi v produktivním věku, ale i mezi spoluobčany ve věkové kategorii nad 65 let. Zde má pětina nejbohatších seniorů 2,4krát vyšší příjmy než pětina těch nejchudších a naši penzisté mají téměř veškeré příjmy výhradně z veřejného důchodového systému, jenž patří v Evropě rovněž k nejsolidárnějším.
peněženka chudáka

Díky této nízké rozdílnosti se můžeme pochlubit soudržností a klidem ve společnosti, což je jednoznačný klad.

A jediné, co si prý v této oblasti můžeme vyčítat, je rozdíl mezi skupinami obyvatel a regiony, jenž roste. Praha a Brno se vzdalují chudšímu, méně produktivnímu, zadluženějšímu a nerovností mezi muži a ženami se vyznačujícímu venkovu, a ohrožení dětí chudobou je tím vyšší, oč nižší je vzdělání jejich rodičů.

V otázkách příjmové nerovnosti jsme na tom tedy nejlépe spolu se Slovinskem, předčíme Slovensko, Finsko, Maďarsko, Rakousko, Švédsko, Francii, Německo, Polsko a Řecko, o Bulharsku už ani nemluvě, co se příjmů seniorů týká, jsme na tom prý lépe než v Nizozemsku, Rakousku, Řecku nebo rekordním Portugalsku. Máme málo lidí ohrožených chudobou.

Ovšem je podle mne otázkou, máme-li být pyšní. Protože si vzpomeňte, jak jsme kdysi ono rovnostářství pranýřovali a chtěli, aby se měl každý tak, jak zasluhuje. A nezdá se mi, že by si naši lidé byli zase až tak podobní.

4.4
05