Zajímavosti ze světa

Mali v současné době sice patři k nejchudším zemím světa, zato se může chlubit bohatým a rozmanitým kulturním životem. Právě z Mali pocházejí nejzářivější hvězdy současné world music. Mali je země v západní Africe sousedící s Alžírskem, Nigerem, Burkinou Faso, Pobřežím slonoviny, Guineou, Senegalem a Mauritánií. Nejvíce lidí žije na jihu v úrodném povodí řeky Niger. Hlavní město Bamako má okolo 800 000 obyvatel a svými prašnými ulicemi a hliněnými domky připomíná spíš velkou vesnici než metropoli sedmé největší země kontinentu.

Ohyb řeky Niger, kde leží dnešní Timbuktu, v minulosti tvořil rozhraní mezi černošskou Afrikou a karavanami, které putovaly přes poušť do arabského světa a ke Středozemnímu moři. Ve 13. století Sunjata Keita, vůdce kmene Mandinke, založil mocnou malijskou říši, která prosperovala díky obchodu se zlatem a solí. Města jako Timbuktu se stala centry obchodu a vzdělání. O vzniku říše vypráví epos, který zná v Mali snad každé malé dítě.

Podle proroctví si tehdejší král má vzít za manželku ošklivou ženu z cizího kraje, která je napůl bůvol, jejich syn se má stát budoucím králem. Sunjata Keita se ale narodí jako mrzák a královskou funkci převezme jiný z potomků. Otec zemře, matka v zoufalství lamentuje, že neduživý Sunjata se do svých sedmi let nenaučil chodit a on jí odpoví: "Matko, nech mi vykovat železnou hůl a já dnes začnu chodit." Sunjata se opře o hůl, kterou přitom ohne do tvaru luku a vytrhne ze země i s kořeny obrovský strom baobab.

Sunjata jako pravoplatný následník trůnu je intrikami svých rivalů donucen odejít do exilu. Kraje, jimiž projde, si v budoucnu podrobí a stane se tak zakladatelem velké malijské říše. Podle nejsilnější národnostní skupiny, jež dodnes Mali obývá, se jí říká Mandinská. Reálný základ příběhu dokumentují zápisy arabských historiků, kteří tehdy Mali navštívili a potvrzují existenci vládce Sunjaty Keity i jeho říše.

Hrdinské eposy předávala z generace na generaci kasta profesionálních hudebníků, griotů, kterým se také říkalo “strážci vzpomínek”. Právě z této tradice vychází moderní malijská hudba. Ovšem jednotlivé regiony či dokonce jednotlivé kmeny se vyznačují vlastními hudebními styly; a tak si v Mali můžeme poslechnout pouštní blues kočovných Tuaregů stejně jako hopsavé rytmy a silné vokály wassoulouské hudby nebo procítěné melodie bambarských lovců.

Tradiční hudební nástroje jako kora (druh africké harfy), n’goni (nástroj podobný malé kytaře), balafón (dřevěný xylofon) a tamana (tzv. mluvící buben) doplňují zvuk kytar, kláves a bicích v moderní malijské hudbě. Malisjkou hudbu dnes navíc ovlivňují zahraničními žánry jako jsou afrokubánská hudba, hip hop, americké blues nebo rock.

Malijská hudba je na vzestupu, má velký úspěch i u západních posluchačů a mnoho slavných hudebníku, mezi nimi i Robert Plant, Taj Mahal nebo Damon Albarn, spolupracuje s malijskými umělci.

Festival au Desert

Letos v lednu se konal již 10. ročník Festivalu v poušti, velké hudební události v oáze Essakane (65 km od Timbuktu). Tento třídenní festival představuje tradiční tuarežskou hudbu, ale také hudbu malijskou, africkou a vůbec hudbu z celého světa. Letos zde vystupovalo více než 40 skupin. Z Mali to byli například Tinariwen, Tartit, Cheick Tidiane Seck, Habib Koité, Haire Arby, Vieux Farka Toure nebo Kasse Mady Diabaté. Přijeli také hudebníci z Nigeru, Guinei, Francie, Martiniku, USA, Belgie, Norska a dokonce až z Nové Kaledonie. Festival v poušti je nezapomenutelný zážitek. Kromě koncertů návštěvníky čekají konference, výstavy, hry jako například písečný hokej, velbloudí závody, projekce, noční tance na poušti či různá jammování a improvizace.

Festival v poušti navazuje na dávnou tradici, kdy se kočovní Tuaregové jednou ročně setkávali na velkém shromáždění, zvaném v okolí Timbuktu Temakannit a v okolí Kidalu Takubelt . Kočovníci tak měli možnost se po dlouhé době putování po kraji sejít a dozvědět se všechny novinky, společně se pobavit, řešit různé problémy. V roce 2001 se zrodil Festival v poušti, jehož cílem je smísit modernu se starodávnou kulturou a tradicí pouště.

Prostřednictvím Festivalu v poušti se také připomíná a oslavuje “La Flamme de la Paix” (Plamen Míru), ceremonie při níž bylo v Timbuktu roku 1996 spáleno přes 3000 zbraní. Byla tak ukončena rebélie, která dlouhá léta sužovala sever Mali. Dodnes tento akt slouží jako příklad řešení konfliktů a měl by být inspirací pro celý svět

Festival v poušti se také snaží přispívat k rozvoji regionu, vytvářet pracovní místa a podpořit místní umělce. Tato výjmečná údálost však hlavně spojuje lidi všech možných kultur, umožňuje jim objevovat neznámé rytmy, poznávat tradice staré tisíce let a vychutnávat magickou atmosféru saharské pouště. Já osobně si to příští rok určitě nenechám ujít. Těším se naviděnou v Essakane!

Bližší informace najdete na oficiálnich stránkách Festivalu: http://www.festival-au-desert.org/

Autor: Nicole Shameti