VIETNAMSKÉ OKÉNKO

Srdečně Vás vítám u třetího vietnamského okénka. Dnes mám pro Vás rozhovor s panem Marcelem Winterem, předsedou Česko-vietnamské společnosti. Pan Marcel Winter je sympatický člověk s širokým srdcem, odhodlaný pomáhat Vietnamcům přes všechny menší či větší překážky. V tomto čísle přinášíme první polovinu rozhovoru, jelikož je poměrně obsáhlý. Tak tedy – užijte si čtení :))

Odkud přišel Váš zájem o Vietnam?   

O Vietnam jsem se začal zajímat v roce 1994, když se mi do rukou dostal americký časopis Life, ve kterém byla reportáž o Vietnamci, který je prvním členem Americké akademie věd. Zjistil jsem, že pracuje jako asistent u pana profesora Šípka na pražské Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Začal jsem se zajímat o Vietnam a zjistil jsem, že na tomhle území žije 200 tisíc česky nebo slovensky mluvících lidí, kteří zde v minulosti vystudovali. Navštívil jsem toho Vietnamce a zeptal se, zda by nechtěl zpět do Hanoje a tam mi pomoci v mém podnikatelském projektu, který by pomohl  českým firmám, vrátit se na vietnamský trh. Poté jsem ukončil poměr ve své dosavadní práci a založil jsem si firmu WMC – Winter Management and Consulting specializující se na marketing a obchod s Vietnamem.

Kdy jste se stal předsedou Česko-vietnamské společnosti? 

Předsedou Česko-vietnamské společnosti jsem se poté stal před sedmi lety. Mohou za to moje zkušenosti s touto zemí, kterou jsem jednačtyřicetkrát navštívil.

Kdy a jak vznikla ČVS a jak byste popsal její činnost?

Česko-vietnamská společnost vznikla před 13 lety na podporu a pomoc Vietnamcům zde žijícím. Společnost je nezávislou organizací, která spolupracuje a navazuje partnerské a jiné vztahy s organizacemi i jednotlivci v České i Vietnamské socialistické republice. Chceme navazovat na tradiční přátelské vztahy obou zemí a podporovat rozvoj styků . Podporujeme vzájemné poznávání a spolupráci v různých oblastech – vědy, kultury, turistiky i v osobních kontaktech. Aktivně pomáháme Vietnamcům žijícím v Česku v zapojení do běžného života. Máme 400 členů a 32 firem, se kterými spolupracujeme.

Proč vlastně Vietnamci přicházejí  do Česka? Co je sem láká?

Přicházejí sem za podnikáním. Jelikož ve Vietnamu se řada lidí dostává do finanční tísně, povoluje jim jejich vláda vydělávat v jiných zemí světa. A Vietnamci mají s Českou republikou dobré zkušenosti. Není se čemu divit, že přicházejí další. Ti, co zde již žijí, jsou spokojení. Vietnamci u nás žijí a podnikají více než 5O let.

Čím si musí Vietnamec projít, než dostane povolení k pobytu a podnikání?

Procedura již není zatěžující, nepřiměřená ani neobvyklá, protože na českém velvyslanectví v Hanoji se už nemusí žádat o vízum.

Proč někteří Češi nechtějí v Česku Vietnamce?

Čeští podnikatelé i obyčejní lidé říkají, že Vietnamci jim berou práci. Ale to není pravda. Český podnikatel si otevře krám vedle velkého obchodního domu a po čase zkrachuje, protože ho ten obchodní dům převálcuje. Když si ten samý krám pronajme Vietnamec, vůbec mu nevadí přítomnost obchodního domu, protože přijde do práce v šest, v sedm otevírá, je tam do deseti hodin večer, lidé u něj najdou všechno zboží čisté, umyté, zboží všeho sortimentu pohromadě. Navíc jsou milí a ochotní, jelikož jsou zvyklí na velmi tvrdou konkurenci z Vietnamu. Tam se také nikdy nepřestalo soukromě podnikat, ačkoliv je to komunistická země. Díky pracovitosti mají  navrch, a proto jim možná Češi malinko závidí. To je stejné i ve školách. Vietnamské děti jsou nadprůměrně úspěšné, protože jsou pilné. Potom může českým matkám ze závisti vadit, že jejich dítě bude ve škole horší než dítě Vietnamce.

A nemohou za to také různé pověry, které o Vietnamcích kolují?

Češi jsou o působení Vietnamců u nás i ve světě špatně informováni. Stále dostávají informace, že Vietnamci jsou spojeni s pěstováním marihuany a prodejem oblečení na stáncích. Přitom Vietnamci zde žijí mnoha aktivitami, vyvíjí se zde vzdělaná a pracovitá nová generace. Média navíc často podávají zkreslené a lživé informace a píší o Vietnamcích z 90% jen špatně. O Vietnamských aktivitách a pozitivních věcech není v médiích většinou ani zmínka. Největším důkazem z poslední doby je situace, kdy Česko oslavuje s Vietnamem 60 let od navázání diplomatických vztahů a nikdo o tom neví, na rozdíl od  Německa, které slaví  pouhých 35 let od navázání kontaktu s Vietnamem a vyhlásilo k této příležitosti rok 2010 jako rok Vietnamu. Myslím si tedy, že největším důvodem, proč Češi nechtějí Vietnamce v Česku je to, že v médiích se o nich neříká pravda.

To byla tedy první polovina rozhovoru a v příštím čísle se můžete těšit na druhou. Přeji všem krásné již skoro jarní dny plné radosti! Michaela Čopfová